Woody Allen FILMOVÁ KOLEKCE 20DVD (DVD)

Woody Allen FILMOVÁ KOLEKCE (20DVD)

20 filmů Allenova nejplodnějšího tvůrčího období v laminovaném boxu, balení - digipack, zvuk - anglický DD 2.0, titulky - CZ, HU, RO, obraz - 16:9

• Hana a její sestry / 1986
• Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) / 1972
• Spáč / 1973
• Annei Hallova / 1977
• Zločiny a poklesky / 1989
• Zelig / 1983
• Sex noci svatojánské / 1982
• Banáni / 1971
• Vzpomínky na hvězdný prach / 1980
• Láska a smrt / 1975
• Purpurová růže z Káhiry / 1985
• Manhattan / 1979
• Zlaté časy rádia / 1987
• Stíny a mlha / 1991
• Co je nového, Kočičko? / 1965
• Danny Rose z Broadwaye / 1984
• Alice / 1990
• Interiéry / 1978
• Jiná žena / 1988
• Září / 1987

Spáč

Film Spáč těží z úžasné tradice němých komedií, takže Woody Allen v něm zkrotil verbální ekvilibristiku a soustředil své režijní dovednosti na vizuální a fyzickou komiku. Spáč byl prvním z řady allenovských filmů, kde si zahrála Diane Keatonová. Kromě toho se do dějin filmu zapsal vyobrazením „bizarní směsi newyorských neuróz, nádherně šílených gagů, logickým zákonům odporujícího světa na způsob Alenky v říši divů a neuvěřitelně upřímné satiry!“ (Los Angeles Herald-Examiner). Miles Monroe (Woody Allen) se po dvou stech letech probouzí z kryogenického spánku, do něhož byl nešťastnou shodou okolností po nehodě v nemocnici uložen. Zjistí, že budoucnost není vůbec tak bezva, jak jsi ji maloval: všechny ženy jsou frigidní, všichni muži impotentní a světu vládne diktátor… amputovaný nos! S tajnou policií v zádech se Miles zaplete do tenat anti-vládních rebelů plánujících únos diktátorského rypáku a následné znemožnění jeho naklonování.  K tomu se ještě zamiluje do překrásné, ale netalentované básnířky Luny (Diane Keatonová). Miles je vzápětí zatčen a vládní síly mu přeprogramují mozek tak, aby si myslel, že je Miss America! Od té chvíle je vše na Luně – musí zachránit Milese, postavit se do čela rebelského hnutí a odříznout diktátorský nos…

Zločiny a poklesky

Zločiny a poklesky jsou nejen „dráždivé a kousavě srandovní“ (Long Beach Press Telegram), ale souběžně líčí i příběh o složitosti lidských voleb a morálních mikrokosmech, jež tyto osobní volby reprezentují. Zločiny a poklesky vznikly jako devatenáctý film Woodyho Allena, který tímto „zlomovým snímkem své kariéry“ (Los Angeles Times) opět prokázal, že má talent na propojování prvků zábavného a osudového. Filmový režisér Cliff Stern (Woody Allen) je plný ideálů pouze do okamžiku, kdy získá lukrativní zakázku na natočení pochlebného osobního medailonu nafoukaného televizního producenta (Alan Alda). Judah Rosenthal (Martin Landau) zase představuje morální pilíř pro své okolí – dokud nezjistí, že jeho bývalá milenka plánuje odhalit jeho finanční a nemanželské přešlapy. Zatímco Cliff volí mezi vyšším principem umělecké integrity na jedné straně a zaprodáním se na straně druhé, Judah ve stejný okamžik promýšlí dvě možná východiska z krizové situace. Buď problémy vyřeší poradou s rabínem (Sam Waterston), nebo poslechne vražedné našeptávání svého mafiánského bratra (Jerry Orbach). Oba hrdinové se tak dostávají na nejzazší mez svých morálních zásad a podstupují nezvratná rozhodnutí, která všem navždy změní život.
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat)
Woody Allen proslul mimo jiné způsoby, jejichž prostřednictvím posouvá hranice komedie v propojení ztřeštěné vnímavosti, podlé neuctivosti a záliby ve vizuálně chytlavém humoru. Je schopný oddat se bláznivé výstřednosti média, se kterým pracuje, čímž se odhalují jeho filmařské schopnosti. Jako umělec spojuje „důvtip, promyšlenost a komediální nadhled“ (Cue). Allen v tomto povídkovém filmu odkrývá řadu temných zákoutí lidské sexuality! V první povídce si dvorní šašek (Woody Allen) pomocí afrodiziak sice najde cestu ke královnině (Lynn Redgraveová) srdci, ale jak v zápětí zjistí, klíč k jejímu pásu cudnosti by se v daný okamžik hodil víc! Nepřirozené konání se zvrhne a „zvlní“ v dalším příběhu, ve kterém se praktický lékař (Gene Wilder) zamiluje do milostně nestálé ovce. Následuje povídka o šílené televizní show „What’s My Perversion?“, během níž moderátor Jack Barry nechává pokládat svým fetišistickým hostům dvacítku otázek na tělo. Výzkum sexuality se vymkne kontrole, když šílený vědec (John Carradine) vypustí na svobodu gigantické a ničivé ňadro. Absurdita následně vrcholí ve frenetickém závěru filmu v podání Tonyho Randalla, Burta Reynoldse a Woodyho Allena, který si zahrál spermii… s poněkud odlišným pohledem na ejakulaci.

Hana a její sestry

Snímek Hana a její sestry přetéká smíchem, slzami i křehkou krásou. Podle The New York Times představuje „velkolepé shrnutí kariéry Woodyho Allena.“ V hvězdně obsazené podívané oceněné třemi Oscary sledujeme prostřednictvím úžasných hereckých výkonů příběh tří nezapomenutelných žen, přičemž Allen zde „rozehrává s mistrovskou dokonalostí své emocionálně nejvypjatější dílo“ (Newsweek). Snímek se soustředí na rok v životě tří sester s rodiči, vzpomínajícími na svou úspěšnou minulost v showbyznysu. Nejstarší Hanna (Mia Farrowová) je oddaná žena, milující matka i úspěšná herečka, přičemž zároveň ustavičně podporuje své dvě sestry Lee (Barbara Hersheyová) a Holy (Dianne Westová), které se poněkud bezcílně potácejí životem. Aby toho nebylo málo, tvoří Hanna de facto pro svou rodinu emocionální páteř. Na Hanně všichni bezmocně visí, nicméně současně její citovou vyrovnanost nesnášejí. Hannin dokonalý svět začíná být sourozeneckou rivalitou nenápadně nabouráván, a nakonec si i ona uvědomí, že je ztracena stejně jako všichni její příbuzní. Aby Hanna opět našla svůj vnitřní klid, bude si muset vybrat: mezi nezávislým způsobem života, se kterým se její rodina nedokáže sžít, a svou rodinou, bez níž zase neumí žít ona sama...

Annie Hallová

Annie Hallová je v Allenově kariéře považována za „průlomový film“ (Time Magazine). Získala čtyři Oscary, včetně ocenění za nejlepší film, a definitivně tak svému tvůrci zajistila místo v žebříčku předních autorských tvůrců. Kritiky byla Annie Hallová označována za mistrovské dílo a především důkazem toho, že Woody Allen „završil svou cestu hledání uměleckého výrazu – z šaška se stal komik, z pouhého spisovatele komedií inteligentní šprýmař a z vynalézavého filmaře se proměnil v tvořivého umělce“ (Saturday Review). Alvy Singer (Woody Allen) je sice jedním z nejtalentovanějších komiků na Manhattanu, ale trpí neschopností vyjádřit své nejniternější city v milostném vztahu. Nejlepší přítel Rob (Tony Roberts) ho seznámí s poněkud roztržitou, ale okouzlující barovou zpěvačkou Annie Hallovou (Diane Keatonová), do níž se Alvy zamiluje. Alvyho snahy v milostných vztazích však potápí jeho psychická nejistota – a i Annie se nakonec rozhodne Alvyho opustit. Najde si v Los Angeles nový život a Alvymu nezbývá, než se vydat na západní pobřeží, riskovat život během řízení auta na losangeleských dálnicích a zkusit Annie získat zpět…

PURPUROVÁ RŮŽE Z KÁHIRY

Purpurová růže z Káhiry představuje jeden z nejoblíbenějších tvůrcových filmů, přičemž řada z obdivovatelů tohoto okouzlujícího snímku paradoxně vůbec netuší, že jej napsal a nezaměnitelným způsobem natočil právě Woody Allen.Odehrává se během hospodářské krize a hrdinkou je žena utlačovaná svým dominantním manželem, která chodí hledat útěchu před každodenními strastmi do kina. Ovšem jaké je překvapení diváků, filmařů i ostatních filmových postav, když hrdina dobrodružného bijáku vyjde ze  světa filmového do toho skutečného. Je přitom konfrontován nejen s překvapivým faktem, že realita funguje trochu jinak než filmový vesmír, ale i s láskou – k naší hrdince. A protože příběh v kině bez svého hrdiny nemůže pokračovat, do města přijíždí skupinka hollywoodských tvůrců v čele s hrdinovým hereckým představitelem, aby se nastalé komplikace urovnaly… Snímek si nesmírně vynalézavým způsobem pohrává s atraktivním námětem filmu ve filmu, nicméně jak je pro Allena typické, slouží mu současně k uměleckému postižení mnohem širšího pole závažných témat. Jako už několikrát se navrací například k motivu únikovosti filmového diváctví a iluzornosti média. V komediálním hávu se mu ale především daří zachytit nijak zvlášť komický příběh jednoho ženského osudu.

STÍNY A MLHA

Je noc, všude se válí mlha, po ulicích se prochází škrtič a město je nervózní, protože smrt může přijít odkudkoli. Úředníček Kleinman je vyburcován z postele, aby se k honu na vraha přidal – a nemá na výběr. Nebyl by to ovšem Woody Allen, aby kafkovský námět nepojal zcela osobitým způsobem jako barvitou mozaiku řady lidských osudů. Především jde o vynalézavou poctu německému filmovému expresionismu. Celý nádherně černobílý snímek se odehrává během několika nočních hodin, byl natočen ve stylizovaných exteriérech a upřednostňuje dlouhé záběry a výrazné svícení. Především ale pojednává hrůzostrašný příběh umělecky neotřelým způsobem a podobně spojuje filozofické debaty s načrtnutím těch neobyčejnějších lidských osudů a všudypřítomnou ironií. Centrem vzdělanosti i lidové moudrosti je místní nevěstinec, ústřední romantický pár tvoří cirkusový komediant a polykačka mečů… a hlavním hrdinou je nejbezvýznamnější člověk, jakého si lze představit. Stíny a mlha je zkrátka film spojující filmařskou virtuozitu s Allenovým smyslem pro kombinaci vážného s nevážným. Vedle Woodyho Allena s Miou Farrowovou se navíc v malých rolích objeví skvělí herci v čele s Johnem Malkovichem, Johnem Cusackem nebo Jodie Fosterovou.

DANNY ROSE Z BROADWAYE

Danny Rose (v podání samotného Allena) je umělecký agent, jehož úspěšnější umělci vždy opustí a zůstávají mu jen podřadná čísla typu slepého xylofonisty, jednonohého stepaře, jednorukého žongléra či tučňáka na kolečkových bruslích převlečeného za rabína. Allen o něm vypráví zprostředkovaně, když na Rose vzpomíná skupina klevetících komiků na večerní skleničce. A centrem jejich vzpomínek se stane rozsáhlá příhoda, ve které se snaží Rose zachránit představení nadějného italského zpěváka, urovnat jeho milostné avantýry a nečekaně i zabránit, aby mu mafiáni zpřelámali nohy. Jako obvykle elegantním způsobem spojuje komické s tragickým, veselé se smutným a to vše s obdivem k profesionálně bezvýznamnému jedinci, který ale své práci a lidem kolem ní obětuje vše. Nelze si z Dannyho patologické neúspěšnosti neutahovat, ale při vší shovívavosti je neustále přítomen nefalšovaný respekt, který očividně proudí i z toho, že Allen vypráví o prostředí, které jako začínající komik velmi dobře znal. Ačkoli lze Dannyho Rose z Broadwaye považovat za malý film, rozhodně je důležitý a navíc s úžasnou Miou Farrowovou coby vulgární blondýnou Tinou Vitaleovou.

MANHATTAN

Manhattan není třeba představovat nikomu, kdo o Woodym Allenovi někdy v životě slyšel. Podobně jako Annie Hallová reprezentuje Manhattan to nejlepší z Allenových příběhů o životě newyorských intelektuálů. Na rozdíl od pozdější Hany a jejích sester se Manhattan ještě zaměřuje na jednoho hlavního hrdinu, který je nečekaně konfrontován s milostnými i hodnotovými dilematy. Ike je životem poněkud „opotřebovaný“ komik ve středním věku, který chce napsat knihu o New Yorku. Chodí s mladičkou Tracy, která ho upřímně miluje, ale on se nemůže zbavit nervozity z věkového rozdílu a postupně se zamiluje do sebevědomé intelektuálky Mary, milenky Ikona nejlepšího kamaráda… Bylo to správné rozhodnutí?Ovšem tato povážlivá redukce ani zdaleka nevystihuje bohatost Allenova členitého a mnohovrstevnatého filmu, který nabízí posmutnělý portrét emocionálně zmateného života vzdělaných lidí a přehlídku brilantně napsaných dialogů. Současně jde snímek fascinující čistě esteticky, protože Woody Allen společně s kameramanem Gordonem Willisem složili pomocí širokoúhlého černobílého materiálu nezapomenutelný hold milovanému městu, ve kterém se odehrává většina jeho filmu: New Yorku. Manhattan zkrátka musíte vidět!

ZLATÉ ČASY RÁDIA

Se vzpomínkami dospělého hrdiny na dětství si už Woody Allen několikrát pohrával. Ale na rozdíl od Lásky a smrti nebo Annie Hallové, kde tvořily jen začátek vyprávění pokračujícího do dospělosti, ve Zlatých časech rádia z roku 1987 vypravěč v dětství zůstane po celý film a děti jsou tu dokonce i jedněmi z nejdůležitějších postav.Vzpomínky na válečná léta v jedné newyorské čtvrti jsou impozantní koláží mnoha různých historek, příběhů a lidských osudů, z nichž některé příběhy jsou velmi zábavné, jiné poněkud posmutnělé, další úžasné ve své všednosti a několik na hranici brilantního samostatného skeče: například hned úvodní scéna, v níž zloději v cizím domě zvednou telefon a vyhrají jeho majitelům jackpot obrovské ceny. Mozaikovité vyprávění Allenovi umožnilo především spojit do jednoho celku řadu vzájemně nespojitých nápadů a motivů. Kromě vymyšlených příhod do filmu zařadil i vzpomínky na své vlastní dětství i na lidi, které potkával – což navíc na rozdíl od snímku Annie Hallová otevřeně přiznává a koneckonců si vzpomínajícího vypravěče ve Zlatých časech rádia i sám zahrál. Takže pokud občas míváte pocit, že není nic nudnějšího než něčí vyprávění o dětství, v případě Zlatých časů rádia to rozhodně neplatí – ba naopak!

ALICE

V Alici vypráví Woody Allen svým způsobem pohádkový příběh, v němž spojuje téma krize středního věku newyorské příslušnice vyšší třídy s komickou nadsázkou a s nadpřirozenými motivy, které jí umožní prohlédnout a dát svému životu tolik chybějící smysl. Hrdinka Alice má bohatého manžela, dvě malé děti a určitě netrpí nedostatkem peněz, ale to bohužel neznamená, že by byla šťastná. Křesťanské smýšlení jí navíc znemožňuje udělat radikální krok k ozvláštnění nudné existence plné vyprázdněných stereotypních dnů a nekonečných klepů svých „kamarádek“. Její život však zásadně změní návštěva orientálního lékaře, díky níž se mimo jiného stane dočasně neviditelnou… Snímek Alice je Allenova alternativa ke své dřívější otevřeně dramatické Jiné ženě, která s humorem ani v nejmenším nepracovala. Dalo by říci, že jde o uměleckou hru s žánrem amerických komedií klasické hollywoodské éry, ale jak už to s allenovskými filmy bývá, ani komické ladění se neobejde bez nahořklých podtónů – byť je to skvělá zábava.

INTERIÉRY

Woody Allen byl po sérii komediálně laděných filmů Spáč, Láska a smrt a Annie Hallová na vrcholu oblíbenosti, což mu umožnilo učinit zásadní úkrok stranou a natočit čisté drama. Interiéry z roku 1978 představují otevřenou poctu tvorbě švédského režiséra Ingmara Bergmana, ke kterému se odkazují nejen tematicky, ale i kompozičními postupy. Allen byl populární komik a tak vážný film od něj nikdo nečekal, ačkoli s odstupem doby vychází podobně jako u Vzpomínek na Hvězdný prach najevo, nakolik jde o podnětné umělecké dílo. Sleduje postupný rozklad jedné rodiny, v níž nečekané otcovo rozhodnutí odejít za milenkou spustí řadu událostí, během nichž vyplývají dosud skryté lži a traumata, zejména na straně tří dcer.Diváci mají nyní, kdy jsou vybaveni zkušeností s pozdějšími Allenovými nekomediálními snímky, unikátní možnost vrátit se na samý začátek jeho kariéry jako vážného tvůrce, který se bez problémů obejde bez vypointovaných slovních přestřelek a absurdních gagů. Interiéry zůstávají jedním z jeho nejzvláštnějších snímků, v němž poprvé načrtnul řadu motivů, k nimž se bude později vracet.

JINÁ ŽENA

Snímek Jiná žena je třetím z Allenových emocionálně vypjatých filmových dramat, v nichž intelektuálně založení hlavní hrdinové vyhodnocují stávající životní situaci. Zatímco Interiéry a Září se výrazně soustředily na kratší časový úsek v životě několika postav, v Jiné ženě Allen – inspirovaný kromě Bergmana i Čechovem – volí mnohem výrazněji introspektivní cestu do nitra a vědomí hlavní hrdinky: skrze vzpomínky a sny. Tou je poněkud chladná padesátiletá profesorka filozofie, kterou setkání s mladou ženou donutí začít přemýšlet nad svou vlastní existencí, manželstvím a především nad zhodnocením minulosti, jíž se dosud nezabývala. Allen v tomto citlivě napsaném a natočeném snímku otevřeně pokouší o postižení komplikované ženské osobnosti, která navíc žije ve velmi specifické společenské vrstvě, těší se profesionálnímu respektu a nemá žádné existenční potíže. Umělecká působivost Jiné ženy do značné míry stojí na brilantním hereckém výkonu Geny Rowlandsové v hlavní roli a na unikátním vizuálním pojetí legendárního švédského kameramana Svena Nikvista.

ZELIG

Leonard Zelig (Woody Allen) je nenápadný člověk, který pokud už se dá s někým do řeči, chce být bez výjimky oblíbený a přistupuje na cokoli. Ovšem Zeligovy schopnosti nekončí u elastické charakterové a názorové přizpůsobivosti okolí. Dokáže se totiž měnit tak nějak „esenciálně“, včetně barvy kůže, oblečení, profese i jazyka. Jde o lidského chameleona! Allen nicméně ve snímku situovaném do dvacátých a třicátých let dvacátého století nevypráví Zeligův příběh běžnými způsoby, ale natočil autenticky působící dokument o nikdy neexistujícím člověku, ve kterém využije prostředky a postupy filmařů přispívajících do dobových filmových týdeníků. Společně s kameramanem Gordonem Willisem vytvořili celé desetiletí před Forrestem Gumpem snímek konstruující úchvatnou alternativní historii, v níž každý detail zapadá do celkového obrazu. Tvůrci se drželi dobového filmového materiálu i norem kompozice a svícení, trikově dostali Zeliga do archivních záběrů a dokonce obohatili obraz tehdejší kultury o nový šlágr i tanec. Současně jde o vtipný, a zároveň precizní portrét lidské osobnosti, který důmyslně varuje před nebezpečím tkvícím ve snaze přizpůsobit se všemu a každému.

SEX NOCI SVATOJÁNSKÉ

Snímek Sex noci svatojánské představuje jeden z Allenových nejoptimističtějších filmů. Vypráví o jednom dnu a jedné noci na počátku dvacátého století na americkém venkově, během nichž se tři páry musí vyrovnat se svými traumaty, touhami i přesvědčeními. Rozpustilá letní retro-komedie je záměrně fraškovitou variací na Shakespearovu hru Sen noci svatojánské a představuje ideální příklad chytře vymyšleného lehkého díla, které je ve skutečnosti filmařsky mnohem promyšlenější, než se na první pohled zdá. Za typicky brilantně napsaným allenovským dílkem o intelektuálech, vztazích a sexualitě se totiž skrývá obdivuhodný kus filmařské práce. Dlouhé záběry, složité montáže a hrátky s kombinacemi rovin obraz/zvuk se možná skrývají za svižnými dialogy postav různých společenských vrstev a povah, ale rozhodně nejsou neviditelné a zaslouží si zvýšenou pozornost. Například znalci impresionismu v Allenově hříčce jistě objeví kompozice, které jim budou přinejmenším povědomé. Ve filmu se kromě jiných skvělých herců poprvé u Woodyho Allena objevila okouzlující herečka Mia Farrowová, která se na řadu dalších let stala jeho dvorní herečkou i životní partnerkou.

BANÁNI

Banáni jsou teprve druhý film tehdy v branži teprve začínajícího Woodyho Allena, který v roce 1971 překypoval komediálními nápady, které chtěl za každou cenu dostat do jednoho filmu. Fielding Mellish (Woody Allen) je mladý Newyorčan, který se živí testováním nových produktů a hledá si partnerku. Tu nečekaně získá v politické aktivistce Nancy (Louise Lasserová), jež ale Fieldinga pro jeho politickou naivitu opustí – a on se vydá do politicky rozjitřené jihoamerické diktatury v San Marcos, kde se shodou okolností zapojí do guerillového boje proti stávajícímu tyranovi. Bláznivá satirická komedie Banáni představuje zdánlivě nevyčerpatelný gejzír tvůrčí inspirace, navazující na to nejlepší z tradic americké komedie od hraných grotesek přes ty animované až k bratrům Marxovým. Banáni ukazují Allenovu tvůrčí aktivitu v době, kdy mu příběh sloužil především jako pozadí pro ďábelsky rychlou komedii, která je ale současně jízlivým komentářem, utahujícím si ze všech možných politických uspořádání, americké televize i naivní angažovanosti mladých aktivistů. A pro fanoušky Rockyho či Ramba potěšující perlička: ve filmu se objeví i Sylvester Stallone!

VZPOMÍNKY NA HVĚZDNÝ PRACH

Jestli má Woody Allen ve své filmografii dlouhodobě nedoceňované dílo, jsou to bezesporu Vzpomínky na Hvězdný prach. Jde o experimentální film o filmu, ve kterém zatrpklý filmový režisér Sandy Bates (Woody Allen) touží točit vážné umělecké filmy, ale publikum je nedokáže přijmout a stále po něm vyžaduje bláznivé komedie, kterými se proslavil. Snímek proniká do vědomí existenciálními i milostnými traumaty sžíraného umělce, kterého navíc psychicky ničí status celebrity, před nímž nelze utéct. Vzpomínky na Hvězdný prach jsou navíc vyprávěny komplikovaně v duchu evropské filmové avantgardy, takže Allenovi příznivci měli v roce 1980 pocit, že Sandy Bates je ve skutečnosti sám Woody Allen, který se jim touto cestou bezostyšně vysmívá. Podobná interpretace je nesmyslná, ale zatímco negativní vzpomínky po třiceti letech od premiéry vyvanuly, Vzpomínky na Hvězdný prach tu s námi zůstávají i nadále coby neobyčejně citlivý film o umění, umělcích a mučivosti slávy.

LÁSKA A SMRT

Jestli kdy někdo natočil úžasně zábavnou literární parodii ve filmové podobě, byl to Woody Allen! Vzal slavná díla ruské literatury a zparodoval je v duchu nepsaného pravidla, že nejlepší parodie si utahují z věcí, které jejich tvůrci obdivují. Postavy a situace z Tolstého a Dostojevského románů se v Lásce a smrti objevují vedle scén jako vystřižených z Ingmara Bergmana. Film vypráví příběh mladého Borise Grušenka (Woody Allen), který má být ráno v šest popraven za vraždu, již ve skutečnosti nespáchal – měl být popraven v pět, ale právník mu zařídil odklad. Woody Allen už ale neinscenuje pouze sled více či méně bláznivých gagů, ale vypráví „epický“ příběh o Borisově cestě za svou láskou Soňou (Diane Keatonová) a jeho nezanedbatelné roli v napoleonských válkách. Ve snímku se ale poprvé otevřeně objevují témata, která definitivně rozvinul v následné tvorbě: vztahy intelektuálů, neschopnost být spolu a ani bez sebe, úvahy o životě a smrti. Láska a smrt je bezesporu jedním z Allenových nejzábavnějších filmů, ve kterém se objevuje to nejlepší z jeho rané anarchistické tvorby i zamyšlenější tvorby pozdější.

ZÁŘÍ

Září je druhým Allenovým pokusem o komorní drama spíše evropského ladění. Natočil je roku 1987 a soustředí se v něm na osudy postav ve venkovském domě na sklonku léta, které jsou konfrontovány s vlastní minulostí, prázdnotou a smutkem. Jeden dům, několik párů, spousta trápení a tolik věcí, které se najednou jeví být akutní řešit, a to jak v rovině těch nejniternějších problémů, tak v oblasti mezilidských (nejen partnerských) vztahů. Allen – který nakonec celý snímek natočil v ateliéru – ve spolupráci s kameramanem Carlem Di Palmou pojal snímek v nádherně komponovaných dlouhých záběrech, jež kladly velké nároky na herecké představitele. Dokonce neváhal během dotáček film do značné míry přeobsadit a natočit velkou část znovu s novými herci, s nimiž se mohl vyvarovat věcí, které mu v první „verzi“ nepřišly dostatečně dobré. Výsledkem je křehký umělecký film s vynikajícími hereckými představiteli, jenž sice nepatří mezi Allenova nejpopulárnější díla, ale podobně jako starší Interiéry nebo pozdější Jiná žena umožňuje rozšířit způsoby nazírání na tvorbu tohoto výjimečného amerického umělce.

CO JE NOVÉHO, KOČIČKO

Snímek Co je nového, kočičko byl první filmovou zkušeností Woodyho Allena, který se tehdy živil jako komik, napsal k filmu scénář a zahrál si jednu z hlavních rolí.Příběh se točí kolem trojice mužů… Michael (Peter O’Toole) tráví svůj život v rytmu nespoutaných milostných eskapád, což nesvědčí jeho partnerskému vztahu. Victor (Woody Allen) naopak o poměr nezakopne, a tak pracuje za pár šupů v píp show, aby se k ženám alespoň přiblížil. A nakonec je tu psychiatr Fassbender (Peter Sellers), ke kterému chodí Michael na sezení, a jenž by se svému pacientovi co do výkonnosti rád přiblížil. A celý ten komediální kolos je minutu od minuty bláznivější.Fanoušci Woodyho Allena mohou ve snímku nalézt řadu prvků, které ho spojují s jeho pozdějšími vlastními filmy. Mnohem blíž má však tento rozverný kousek k některým dílům série Růžový panter nebo k pozdější bondovské parodii Casino Royale, kterou produkoval stejný člověk a účinkovala v ní řada stejných herců… včetně Woodyho Allena. Od natočení Co je nového, kočičko sice uběhlo už téměř půl století, ale pořád je to úžasná zábava!